Ve středu 23.11. 2011proběhl kurzík vazby vánočních adventních věnců pod odborným dozorem Hanky Smejkalové.
Naučili jsme se správně vázat jedlový podklad věnečku. Se zdobením jsme si vzájemně pomáhaly názory, ale není nad šikovné ruce Hany Smejkalové, která dokonala některá dílka ke spokojenosti majitelů.
V galerii můžete načerpat inspiraci.
Historie adventních věnců
Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, byly zřejmě symbolicky používány v Evropě už před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl v předkřesťanské době symbolicky (zelené rostliny a svíčky symbolizují život v protikladu k okolní studené zimě) využíván i věnec v té podobě, kterou má dnes věnec adventní, a křesťanstvím byl přímo převzat někdy okolo šestnáctého století. Podle jiných teorií byla tradice adventního věnce založena až v století devatenáctém v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, 19 malých červených svíček a 4 bílých svící. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.
Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se víceméně ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých létech dvacátého století se už uchytil i v německých katolických sborech.[1] Dnes se již objevuje i v rodinách pravoslavného vyznání.
Odlišné tradice
V katolické části Irska je tradicí adventní věnec s pěti svíčkami ve třech barvách. Tři svíčky fialové, růžová a bílá svíčka. Na prvních dvou adventních nedělích je zapálena fialová svíčka, z nichž každá představuje reflexi a pokání. Na třetí neděli pro Iry světlo růžové svíce symbolizuje očekávání svátku. Poslední fialová svíčka oslavuje příchod Vánoc a rozsvítí se na čtvrtou neděli adventní. Pátá svíčka (bílá) je uprostřed adventního věnce a rozžíná se na Štědrý večer. Tato svíčka se nazývá svíce Krista a představuje život Ježíše Krista, který má přijít na svět.
Dokonce i protestantské Norsko má zvláštní tradici ve výběru svíček. Jsou to tradice Norské církve luteránské. Adventní věnec má čtyři fialové svíčky.
Ve Švédsku je první svíčka již tradičně bílá, další tři jsou fialové. Bílá znamená barvu ráje, jak popisuje Kristin Solli Schøien v knize „I en kurv til min datter“ (2003).
Jména svící na adventním věnci
Na první neděli adventní, je rozsvícena první (fialová) svíce. Tato svíce se obvykle nazývá „svíce proroků“ na památku proroků, hlavně Izaiáše, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Tato svíčka představuje naději a očekávání. Především očekávání příchodu Mesiáše. Každý další týden v neděli, je zapálena další svíčka. Na druhou neděli adventní, je zapálena druhá fialová svíce. Tato svíčka obvykle reprezentuje lásku. Některé tradice ji označují jako svíčka „betlémská“, která symbolizuje Kristovy jesle. Na třetí adventní neděli Gaudete (radostná) je zapálena růžová, nebo růžově svítící barevná svíčka. Tato růžová svíčka se obvykle nazývá „pastýřská“ a představuje radost. Čtvrtá, poslední fialová svíčka, je nazývána „andělská“ svíčka a představuje mír a pokoj. Je rozsvícena na čtvrtou neděli adventní.
Převzato z jiných zdrojů.
